STANDARD PLEMENE SAMOJED

Skupina 5: špicové a primitivní typy
Oddíl 1: severští saňoví psi
Standard FCI: č. 212, 20.5.1988

Charakteristika:

Samojed je elegantní arktický špic, který se neustále usmívá. Je to způsobeno jeho zvednutými koutky. Má inteligentní a přátelský výraz. Samojed miluje lidi. Vzhledem ke své vrozené lásce k lidem bývá často využíván v canisterapii. Není agresivní a i vůči cizím je přátelský. Samojed má "svou hlavu", příkazy neposlouchá příliš ochotně, ale právě proto je třeba být při výchově trpělivý a hlavně důsledný. Samojed moc dobře ví, co po něm chcete, ale neustále vás zkouší. Je to chytrý a chápavý psík, ale nikdy nebude poslouchat tak, jako služební plemena. A to je třeba brát v úvahu i při jeho výchově. Občas je sice třeba ho potrestat, ale výchova nesmí zdaleka být tvrdá!!! Samojed pozná ze zabarvení vašeho hlasu moc dobře, kdy se zlobíte. Jen je třeba být důsledný a spravedlivý. Samojed má tzv. samočistící srst. I když se to nezdá, jeho srst není moc náročná na úpravu. Není třeba jej koupat a to i když domů přivedete černé zabahněné cosi. Stačí psíka vytřít dosucha ručníkem a nechat jej doschnout. Nečistoty z něj tím, jak osychá, většinou opadají, nebo jim pomůžeme vykartáčováním. Akorát se musí počítat s tím, že se bude častěji zametat. Takže jediná úprava, kterou jeho srst vyžaduje, je občas ho učesat (tak 2x do týdne, v době línání i denně).

Ze samojeda vyzařuje síla, krása, temperament, hrdost a ušlechtilost. Má působit dojmem odolného, silného, ne však robustního psa. Samci musí mít samčí výraz, nesmí, feny mají působit něžným ženským výrazem. Samojed nesmí být bezdůvodně agresivní, lekavý či bázlivý.

Kostra samojeda je pevná, odpovídající jeho výšce a váze . Nesmí být ani příliš subtilní ani těžkopádná. Samojed si musí zachovávat především eleganci. Žádoucí je bohatá a hustá srst, odstávající od těla, ne však srst příliš dlouhá, vlnitá, splývavá. Srst má být především odolná, nepromokavá. Důležitá je kvalita než kvantita a délka. Čistě bílá barva je všeobecně preferuje.  Avšak samojedy krémové barvy nebo s piškotovými znaky je potřebné  také do chovu zařazovat, aby se udržel žádoucí pigment a třpytivá srst, tzv. silvertip, správná samojedí srst se na světle na konečkách srsti stříbrně leskne.

Hlava má být široká, silná, klínovitá. Úzká lebka, dlouhý úzký popř. špičatý čenich, u některých chovatelů také používán výraz "vlčí typ", jsou nestandardní. Standard samojeda nevymezuje pojem jako vlčí nebo medvědí typ. Ve standartu je přesně vymezeno, jak má hlava samojeda vypadat.

Uši jsou silné, vztyčené, trojúhelníkovitého tvaru, se špičkou mírně zaoblenou. Jejich velikost má odpovídat vzdálenosti mezi vnějším koutkem oka a místem na boku hlavy, kde je ucho nasazené. Čenich, vnější koutek oka a místo, kde je nasazené ucho, mají být v přímce, tzn. uši nemají být na hlavě nasazeny moc nízko, ani moc blízko u sebe.

Stop má být dobře znatelný, ale ne příliš výrazný. Nos nemá být příliš dlouhý a špičatý, je stejně dlouhý jako lebka. Nosní houba a pysky mají sytý pigment černé nebo játrové barvy. Oči jsou hluboko uložené, mandlového tvaru, daleko od sebe, žádaná je tmavohnědá barva. Výraz očí je živý, něžný, přátelský.

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Název samojed je odvozen od jména kmenů Samojedů v severním Rusku a na Sibiři. V jižních částech této oblasti používali Samojedové bílé, černé a hnědé vícebarevné psy při pastvě sobů; v severních částech byli tito psi čistě bílí, s vlídnou povahou a byli užíváni jako lovečtí a saňoví psi. Psi samojedi žili v blízkosti svých majitelů, spali s nimi v jejich obydlích a pomáhali tato obydlí vyhřívat. Britský zoolog Ernest Kilburn Scott strávil v roce 1889 u samojedských kmenů tři měsíce. Při návratu do Anglie si s sebou přivezl hnědé štěně, psa se jménem „Sabarka“. Později si dovezl krémově zbarvenou fenu jménem „Whitey Pečora“ ze západní oblasti Uralu a sněhobílého psa „Musti“ ze Sibiře. Těchto několik psů a psi přivezení dalšími výzkumníky byli základem chovu západního typu samojeda. První standard byl sepsán v Anglii v roce 1909.

CELKOVÝ VZHLED: elegantní bílý arktický špic střední velikosti. V celkovém vzhledu budí dojem síly, vytrvalosti, šarmu, poddajnosti, důstojnosti a sebevědomí. Typický výraz, nazývaný „úsměv samojeda“, je vytvářen kombinací tvaru a posazení oka a mírně zvednutých koutků tlamy. Pohlaví by mělo být zřetelně vyjádřené.

DŮLEŽITÉ POMĚRY: délka těla je zhruba o 5 % větší než výška v kohoutku. Hloubka těla je o málo menší než polovina kohoutkové výšky. Tlama je přibližně stejně dlouhá jako mozkovna.

POVAHA / TEMPERAMENT: přátelský, otevřený, pozorný a živý. Lovecký pud je velmi slabý. Nikdy není ani plachý ani agresivní. Je velmi společenský a nemůže být užíván jako hlídací pes.

HLAVA: silná, klínovitého tvaru.

MOZKOVNA:
Lebka: při pohledu zpředu a z profilu jen lehce konvexní. Nejširší je mezi ušima. Mezi očima slabě viditelná rýha.
Stop: jasně zřetelný, ale ne příliš výrazný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: dobře vyvinutá, nejlépe černá. Během některých období roku může pigment na nose vyblednout do takzvaného „zimního nosu“; na okrajích nosu však musí vždy být tmavý pigment.
Tlama: silná a hluboká, přibližně stejně dlouhá jako lebka, postupně se zužující k nosu. Není ani příliš úzká, ani těžká a kvadratická. Nosní můstek je rovný.
Pysky: těsně přiléhající, černé a poměrně masité. Koutky úst jsou mírně zvednuté, čímž vytvářejí typický „úsměv samojeda“.
Čelisti/Zuby: pravidelný a úplný nůžkový skus. Zuby a čelisti jsou silné. Chrup odpovídá normálnímu zubnímu vzorci (počet zubů 42).
Oči: tmavě hnědé, dobře posazené v jamkách, umístěné poměrně daleko od sebe, poněkud šikmé a mandlového tvaru. Výraz je typický „úsměvem samojeda“, milý, pozorný a inteligentní. Oční víčka jsou černá.
Uši: vztyčené, poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami. Měly by být pohyblivé, vysoko nasazené; díky široké lebce daleko od sebe.

KRK: silný, střední délky, hrdě nesený.

TRUP: mírně delší než kohoutková výška, prostorný a kompaktní, ale pružný.
Kohoutek: jasně zřetelný.
Hřbet: střední délky, osvalený a rovný; u fen mírně delší než u psů.
Bedra: krátká, velmi silná a zřetelně ohraničená.
Záď: plná, silná, osvalená a mírně spáditá.
Hrudník: široký, hluboký a dlouhý, dosahující téměř do úrovně loktů. Žebra jsou dobře klenutá.
Spodní linie: mírně vtažená k břichu.

OCAS: nasazen poměrně vysoko. V afektu a v pohybu je ocas nesen ohnutý od kořene dopředu přes hřbet nebo bok, ale v klidu může být svěšený – pak dosahuje k hleznům.

HRUDNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: dobře posazené a osvalené, se silnou kostrou. Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné.
Ramena: dlouhá, pevná a spáditá.
Nadloktí: šikmé a přiléhající k tělu. Přibližně stejně dlouhé jako ramenní lopatka.
Lokty: přiléhající k tělu.
Zápěstí: pevné, ale ohebné.
Nadprstí: maličko šikmé.
Přední tlapky: oválné s dlouhými prsty, pružné a směřující přímo dopředu. Prsty jsou klenuté a ne příliš těsně spojené. Pružné polštářky.

PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, s velmi silným osvalením.
Stehna: střední délky, poměrně široká a osvalená.
Kolena: dobře zaúhlená.
Hlezna: poměrně nízko, dobře zaúhlená.
Záprstí: krátké, silné, vertikální a paralelní.
Zadní tlapky: stejná charakteristika jako přední tlapky. Paspárky mají být odstraněny.

POHYB: plný síly, volný, neúnavný, s dlouhým krokem. Dobrý předkrok hrudních končetin a dobrý posun pánevních končetin.

SRST: bohatá, silná, pružná a hustá polární srst. Samojed má srst s podsadou, přičemž podsada je krátká, jemná a hustá, a krycí srst je delší, hrubší a rovná. Srst má vytvářet límec kolem krku a ramen, rámující hlavu, zvláště u psů (samců). Na hlavě a na přední straně končetin je srst krátká a hladká, na vnější straně uší je krátká, odstávající a hladká. Vnitřek ucha má být dobře osrstěný. Na zadní straně stehen vytváří srst „kalhoty“. Mezi prsty má růst ochranná srst. Ocas má být bohatě osrstěn. Srst feny je často kratší a s jemnější texturou než srst psa. Správná textura srsti má vždy mít zvláštní povrchový lesk.

BARVA: čistě bílá, krémová nebo bílá se světle hnědou - základní barva je bílá s několika světle hnědými znaky. Srst nikdy nesmí vypadat světle hnědá po celém těle.

VÝŠKA: výška v kohoutku: ideální výška: pes 57 cm s tolerancí ±3 cm, fena 53 cm s tolerancí ±3 cm.

VADY

Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
- viditelné vady ve stavbě.
- lehká kostra.
- psi nevyjadřují samčí typ a feny samičí.
- klešťový skus.
- žluté oči.
- měkké uši.
- sudovitý hrudní koš.
- dvojitě stočený ocas.
- nízkonohost.
- silně vyklenuté končetiny, kravský postoj.
- vlnitá nebo krátká srst po celém těle; dlouhá, měkká nebo splývavá srst.
- přílišná rezervovanost.

ZÁVAŽNÉ VADY
- zjevně nepigmentované oblasti na očních víčkách nebo pyscích.

VYŘAZUJÍCÍ VADY
- modré nebo různobarevné oči.
- podkus nebo předkus.
- uši nejsou vztyčené.
- barva srsti jiná než povolená ve standardu.
- přílišná plachost nebo agresivita.

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.